Co nejdál

[Intro]
(Instrumental 53sec)

Přestože mám klíč co nejdál,
co nejdál, uvidíš,
že dveře mý se otevřou.

Viděl jsem, jak z oken vlajkou už nikdo nemává.
Výmluvy, že štěstí nikomu dávno nepatří.
Klíče se valí po zemích, ruce laxní,
zamčeno všude nejspíš dál.
Za dveřmi čeká poznání, možná že moje vyznání Ti dá víc:

Přestože mám klíč co nejdál,
co nejdál, uvidíš,
že dveře mý se otevřou.


Srandovní klikou dneska nikdo netočí.
Osamělý úsměv v davu lidem zvedá obočí.
Piedestal tu nestál, jenom příkrá stráň.
Husí kůže, němá tvář, na hlavě mi každičký vlas vstává.

Piedestal tu nestál, jen polámanej sloup,
v přístřešku gesta šelem, drápy zaryjí hloub.
Doufáš, že zimu přečkáš, přitom v odrazu zornic
vidíš trávu růst, když vychází mi ze rtů:

Přestože mám klíč co nejdál,
co nejdál, uvidíš,
že dveře mý se otevřou.

(Instrumental)

Přestože mám klíč co nejdál,
co nejdál, uvidíš,
jak slunce mraky vpouští,
jak rozkrývá se houští.
Mraky slunce vpouští k nám
a hrby úsměv srovnává.